BYLO,NEBYLO ...

​

Žil malý Jaromil. Jednou šel lesem a uviděl na větvi sedět překrásného ptáčka. „Já si tě chytím,“ pomyslel si. Ptáček mu ale zaletěl do skuliny ve skále. Jaromil ho následoval a najednou se ocitl v obrovské zahradě nevídané krásy. O květiny a stromy pečovaly drobné postavy a jedna z nich Jaromila oslovila: „Já jsem Narciska, dcera krále.“ Provedla ho po zahradě, představila ho králi a královně ve slonovinovém zámku, ukázala mu potok s vodními vílami i síň plnou ohně. Odevšad si Jaromil něco odnesl na památku: mušli, lahvičku a zlatou pecku. Víly mu řekly, že mu přijdou na pomoc, až bude potřebovat. Když se Jaromil vynořil ze skály, zjistil, že vyrostl a zesílil; uběhlo deset let ode dne, kdy objevil podzemní království! Vydal se do hlavního města na zámek a tam zjistil, že princezna Boleslava je velice nemocná, slepá a němá. Politoval dívky a ptal se starého zahradníka, co jí může pomoci. Ten mu pověděl: „Mudrc nám řekl: ‚Ze stříbrného potoka nabude čistoty těla, ze živého ohně nabude zraku a z jablka mluvícího stromu nabude řeči.‘ Kdo ale kdy něco takového viděl?“ Jaromil předstoupil před krále a pověděl mu, že princeznu uzdraví. Ten se podivil, ale svolil: „Dobře, Jaromile, pokud to dokážeš, ať je tvoje třeba celé království.“ Jaromil vzal Boleslavu do zahrady. Vyndal z kapsy mušli ze stříbrného potoka a objevila se vodní víla. „Prosím, pomoz mi uzdravit princeznu!“ pověděl jí. Víla vzala dívku do zázračného potoka. Když se vrátily, princezna zářila zdravím a krásou. Jaromil pak otevřel lahvičku, ze které vystoupala ohňová víla. „Prosím, pomoz mi uzdravit princeznu!“ vyzval ji, a ta přiložila princezně na oči planoucí prst. Vtom jí v nich zaplály jiskry. Chtěla Jaromilovi poděkovat, ale hlasu se jí nedostávalo. Jaromil nakonec přivolal peckou Narcisku a poprosil ji, ať dívce vrátí hlas. Narciska utrhla ze stromu jablko. Podala mu ho a řekla: „To tvou milou uzdraví.“ Boleslava ho snědla a vykřikla: „Jaromile! Tys mě zachránil!“ a vrhla se k němu. Jaromil se bál, že král slibu nedostojí, ale ten se mohl radostí zbláznit, když svou dceru uviděl. Nabídl Jaromilovi její ruku i celé království a Jaromil s Boleslavou žili šťastně až do smrti.

 

Volně převyprávěno podle pohádky Boženy Němcové